Sletový týden byl pro mě jako sen, ze kterého jsem se vůbec nechtěla probudit.
Ačkoliv jsem si sletovou premiéru odbyla v roce 2018, tehdy to se skladbou pro rodiče a děti znamenalo jeden nácvik, odcvičit a domů. I tak jsem si byla jistá, že chci slet zažít znovu, a tentokrát se mi to povedlo rovnou ve třech skladbách, ve Čmeláčcích jako necvičící župní vedoucí, v Mravencích a v Leporelu na ploše. Zároveň jsem se zúčastnila i zahájení dopoledního a závěrů obou programů a právě ty prostoje na seřadištích řadím velmi vysoko, co do síly emocí, hned po samotných vystoupeních.
Nikdy bych nevěřila, jak přátelská a nabíjející atmosféra na seřadištích funguje, s kolika skvělými sestrami a bratry se dá za pár dní seznámit - Jani, Kačko, Honzo, Ondráši, Roberte a další - moc vás všechny zdravím a jsem ráda, že vás teď mohu považovat za své přátele.
Velmi kladně hodnotím také doprovodný program, Sokol Gala jsem pro slzy skoro ani neviděla, jízda sletovou tramvají byla fakt jízda a pikniky se sestrami z jednoty u občerstvovací stanice s velkoplošnou obrazovkou si také budu pamatovat.
Být obklopen stejně smýšlejícími lidmi, sdílet zkušenosti, radost ze sokolství a společnou hrdost je nejvíc, co mi slet mohl dát. Vím, že v určité míře toho cítili i moji Mravenci a že se za pět let a deset měsíců objeví ve skladbě pro žactvo.
Lucie Lacinová, místonáčelnice T. J. Sokol Říčany a Radošovice
