Týden nezapomenutelných zážitků

Můj sletový příběh se začal psát zhruba přesně před rokem (v září 2023), kdy jsme navštívila divadelní představení ochotníků v nedaleké Polance. Jezdívám tam již několik let za známými ze své rodné Ostravy, kde již víc jak půlstoletí žiji. Právě tam před představením zazněla výzva, že místní holky- sokolky hledají posily do skladby „V rytmu srdce“, kterou už v té době pilně nacvičovaly. Vlastně si z divadla toho moc nepamatuji, protože se mi hlavou honily myšlenky, jestli tzv. do toho jít?

Mám totiž ještě v živé paměti pěkné vzpomínky na poslední Spartakiádu v roce 1985, kdy jsem nacvičovala tehdy v oddílu ZRTV Čapkovy sokolovny v Ostravě skladbu rodiče s dětmi se svým tříletým bratrancem a jako studentka gymnázia pak ve škole skladbu dorostenky se stuhou. S tou jsem nakonec vystupovala i v Praze na Strahově.

Doma jsem skoukla dostupná videa a vlastně se rozhodla téměř okamžitě, že do toho jdu! Líbila se mi hudba skladby, kterou nazpíval můj oblíbenec Vojta Dyk. Jen jsem si nebyla jistá, zda zvládnu pěknou i zajímavou, ale o to víc náročnější choreografii autorky Kateřiny Matušínské.

Na secviky začala se mnou jezdit i kamarádka ze sousedství Kamča (její příběh jste si už možná také přečetli), s níž mě spojuje nejen kladný vztah k pohybu, ale především léty prověřené přátelství.

Inu, jak se říká: „ve dvou se to lépe táhne“, a tak jsme nakonec vytrvaly až do konce i přes dojíždění za ostatními cvičenkami. Když jsme se dozvěděly, že i my máme možnost jet na Slet do Prahy, byly jsme mile potěšeny. Stejnou skladbu nacvičovaly i sokolky z Výškovic (část Ostravy), a protože jich bylo do základního čtverce málo a všechny cvičenky z Polanky do Prahy jet nemohly či nechtěly, přidaly jsme se k nim.

To, že „SLET SPOJUJE“, o tom není pochyb, neboť jsem díky němu poznala spoustu nových a inspirativních lidí i situací. A navíc… Koncem února 2024 jsem jela navštívit dceru Markétu a její děti-vnoučata Jonatanka a Jenůfku do Prahy, kde žijí. Pozvali mě na dětský karneval, který pořádal Sokol Pražský, kam všichni tři chodí cvičit. Kolem nás se tam míhaly místní sokolky s nápisem „V rytmu srdce“ na tričkách a já jsem byla pyšná, že k nim vlastně taky patřím, i když jsem v té době musela omezit secviky kvůli zraněné noze. Do měsíce začala nacvičovat sletovou skladbu „Čmeláčci“ pro rodiče s dětmi nakonec i dcera s vnoučátky. Těsně před hlavními vystoupeními v pražském Edenu nás všechny překvapil pětiletý Jonatanek, který se ve velmi krátké době naučil ještě i skladbu „Mravenci“.

Čím bych svůj sletový příběh zakončila? Jeho hlavní myšlenkou je, že „slet spojuje“ a u nás v rodině spojil 3 generace. Také mě spojil s lidmi, kteří podobně smýšlejí jako já a vyznávají stejné životní hodnoty… S – slušnost a síla, O – odhodlanost i odvaha, K – kultivovanost a kamarádství, O – ohleduplnost i odolnost, L – lidskost a láska …

A nač budu vzpomínat? Určitě na hezké (a někdy i perné) chvilky při nacvičování, které jsem měla možnost zažít díky fajn holkám z Polanky nad Odrou a Výškovic. Ty mě mile přijaly a nechodily pro úsměv ani dobrou radu daleko. Budu vzpomínat na pozitivní atmosféru krajských sletů v Opavě a v Brně, na kterých jsem měla možnost si zacvičit a především pak na svou účast na XVII. všesokolském sletu v Praze.

Byl to týden nezapomenutelných zážitků i opravdu silných a dojemných momentů – jen namátkou: zahájení sletu a následné cvičení naší skladby v dešti, Gala večer v O2 Aréně, cvičení „věrné gardy“, pódiová vystoupení a gymnastická show dánské skupiny „Ollerup“ a mnoho dalších doprovodných akcí nejen u Tyršova domu, nýbrž po celé Praze. Také musím zmínit obrovský banner se jmény všech cvičenců a v neposlední řadě vzájemná podpora i těch, co zůstali doma, přející atmosféra zúčastněných a dobrá organizace.

Můj příběh je možná obyčejný a zdaleka neosáhl vše, co jsem zažila, co cítím a co ve mně zůstane. Slet spojil do té doby nespojené a já tímto DĚKUJI za možnost být toho všeho součástí!

Taťána Těmínová, Ostrava