MŮJ SLETOVÝ PŘÍBĚH

Nazdar Štěpánko a Terezko,

přijde mi to velmi dobrý nápad. Skladba Babí léto byla jedinečná a pro mě ze všech skladeb nejhezčí. Byla jsem moc ráda, že tuto skladbu cvičím se svou dcerou Janou. Vše jsme si báječně užívaly a těšily se do Prahy. Moje dcera ještě nacvičovala skladbu Čmeláky a měla velké obavy, že si to nebude moc zacvičit se svou dcerou, protože Čmeláci vystupovali hned po nás.

Moc si vážím toho, že když Ti napsala, tak jsi odpověděla, že se to stihne. To byla velká úleva a radost.

A co to znamenalo pro mě. Do připraveného květu z deštníků přiběhla vnučka Laduška, vnouček Jeníček, snacha Veronika a dcera se stačila převléknout pod deštníky a mohla cvičit. Neskutečný zážitek, že jsme v jednu chvíli byli na ploše všichni. Vracela jsem se z plochy a byla plná štěstí, radosti a hrdosti. Ale můj zážitek měl pokračování, neboť jsem se potkala se sestrami, které šly cvičit závěrečný strom. Volaly na mě:„Pojď s námi, chybí nám sestra. Říkám nemůžu, mám navíc deštník a dres dcery. To nevadí, dres si vezmeš na sebe a deštník položíš na zem, to nebude vidět.“

Tak jsem šla, vše mi po cestě vysvětlily a já se znova vrátila na plochu. Bylo to něco nádherného a ještě teď, když Vám to píšu cítím dojetí a sounáležitost, která na ploše vznikla.

Ještě musím zmínit, že druhá vnučka Terezka cvičila Sokolhraní a s ní též Jeníček. Z jedné rodiny nás bylo šest SOKOLŮ, pyšných a hrdých, že můžeme být přitom.

Ještě jednou děkuji za krásnou skladbu a těším se na příští slet.

Se sokolským pozdravem

Naďa Chmatilová

Sokol Hořice, Župa Jičínská-Bergrova